Ramesse III.

Ramesse III. byl druhým panovníkem 20. dynastie. Vládl v letech 1183/1182–1152/1151 př. n. l.. Na trůn nastoupil po svém otci Setnachtovi, který využil zmatky a úpadek státní moci na konci 19. dynastie k převzetí moci a vytvoření dynastie vlastní.

Ramesse III. byl prakticky posledním opravdu velkým a významným faraonem Egypta. Po něm následovala sice ještě celá řada panovníků 20. dynastie, žádný však nedosáhl jeho úspěchů, země pomalu upadala do chaosu a rozkladu.

Ramesse III. započal svou vládu stabilizací oblasti delty Nilu. Pokračoval vojenskou výpravou do Libye, odkud Egypt napadaly loupeživé tlupy. V jedenáctém roce jeho vlády proběhla druhá válka proti Libyi, hlavní bitva byla svedena u Mennoferu (Memfida), Ramesse III. v ní zajal libyjského velitele Kaperu a ve válce zvítězil.

Nebezpečí Egyptu hrozilo i ze Středozemního moře. Pohyboval se zde nepřítel označovaný jako „mořské národy“. Nikdo neví přesně, o koho šlo, v každém případě to však byli nebezpeční a úspěšní válečníci, kteří již zničili Mykény, rozvrátili Chetitskou říši, drancovali Sírii a připravovali se na vpád do Egypta. Svojí pozemní armádu podporovali útoky z moře na přístavní města. Tento nepřítel představoval vážnou hrozbu pro deltu.

Ramesse III. posílil přímořské pevnosti a vytáhl proti nepříteli do Palestiny (za podpory místních vládců). V rozsáhlé bitvě se mu podařilo nepřítele porazit. Námořní bitva se odehrála naštěstí blízko pobřeží u Pelusia. Egypťané totiž nebyli příliš dobrými mořeplavci. Měli však těžké lodě s veslaři a podporu lučištníků a velkých praků na břehu a tak dosáhli naprostého vítězství.

Ramesse III. si nechal vystavět zádušní chrám v Medinit Habu (Džamet). Podílel se na rozšíření chrámů v Karnaku a Luxoru.

Konec vlády Ramesse III. poznamenalo rozsáhlé spiknutí vedené vezírem Dolního Egypta. Tohoto spiknutí se účastnilo značné množství hodnostářů.