Sfinga

Nekropoli v Gíze střeží legendární socha Sfingy, jednoho z hlavních symbolů starověkého Egypta. Není zcela jisté ani kdo ji opravdu nechal vystavět, ani její původní účel. Všeobecně je autorství připisováno faraonu Chefrénovi (Rechefovi), poblíž jeho pyramidy socha leží. Sfinga v podobě ležícího lva s lidskou hlavou měla mít i Chefrénovu podobu, což bývá v poslední době zpochybňováno, protože mezi podobou Sfingy a faraona se našly podstatné rozdíly. S největší pravděpodobností byla opravdu zbudována v období Staré říše v době 4. dynastie, přibližně 2500 let př.n.l..

Sfinga je dlouhá 74 m, vysoká 21 m a široká 6 m. Je to největší socha vytesaná z jediného kusu kamene na světě. Sfinga je vytesána ve vápencovém skalním bloku. Tento druh vápence je bohužel značně porézní a nasákavý, což výrazně přispělo ke špatnému stavu památky. Postupně byla zaváta pískem a poškozena. Pokus Sfingu vykopat provedl již okolo roku 1400 př. n. l. faraon Tutmose IV.. Mezi jejími předními tlapami pak nechal vztyčit stélu na paměť této události.

Ačkoliv zničení nosu Sfingy bává často připisováno napoleonským vojákům, není tomu tak. K poškození došlo patrně ve druhé polovině 14. stol. sofijským fanatikem. O vousy přišla Sfinga patrně už ve starověku.

Původně býval přinejmenším obličej Sfingy vyhlazen vrstvou sádry a celá Sfinga pomalována živými barvami.

V novověku byla vykopána v roce 1925 pod vedením archeologa E. Baraize.