Kult Usira započal s nejvyšší pravděpodobností cca. ve 4. tisíciletí př.n.l., ještě před sjednocením Egypta. Spolehlivě je Usirův kult doložen až v období 4. a 5. dynastie. Zobrazován bývá jako mumie krále s veškerými atributy královské moci (korunou – alef, posvátným vousem spleteným do copu, důtkami a berlou). Jeho tělo mívá zelenou barvu – symbol vzkříšení.

Jeho kult měl složitý vývoj. Původně šlo především o boha úrody a plodnosti. Postupně se vzrůstajícím vlivem náboženství Devatera a Usirovským mýtem se stává také bohem říše mrtvých – Západní říše. Jako pozemský král, který po smrti vládl i říši mrtvých je spojován s počátku především s královským pohřebním rituálem. Teprve v období střední říše se jeho kult rozšířil na všechny zemřelé.

Usir tak představoval božstvo, které zosobňovalo odvěké protiklady života, smrti a následného vzkříšení a posmrtného života. Představoval věčně se střídající cyklus Měsíce a Slunce, které po noci vždy znovu vyjde. Ovládal záplavy Nilu, které zajišťovaly úrodnost půdy a přijetí zrna, aby dalo dobrou úrodu. Symbolizoval věčné opakování věcí a nepřetržitost, byl dárcem života. V přeneseném smyslu duše zemřelého panovníka splynula s Usirem a ten tak, spolu s Horem, symbolizoval tak božskou podstatu královské moci. V říši mrtvých předsedal soudu, který posuzoval duši každého mrtvého. Na jeho rozhodnutí záviselo, jestli bude mrtvý odsouzen k věčnému bloudění v poušti, nebo jestli ho čeká posmrtný život.

Důležitými kultovními místy byly Abydos (zde se každoročně konaly velké oslavy), Búsiris, Héliopolis a Pilak. Jako posvátné zvíře sloužil černý býk Kemver. Usirovým symbolem byl také sloup džed. Usire byl nazýván mimo jiné Pánem řeky, Dárcem čisté vody, Vládcem úrodné země a Pánem potravy.