Eset (také Aset a řecké a římské mytologii Isis) se z původně vcelku nevýznamné bohyně stala jednou z nejoblíbenějších a nejuctívanějších v pozdním období Egyptské říše.

První nalezená písemná zmínka o Eset pochází až z období 5. dynastie (cca. 2510 – 2365 př.n.l.), kdy došlo k vyvrcholení vzestupu kultu Rea a také Usira. Její zpodobení je známo až z 18. dynastie.

Eset patří do okruhu božstev Devatera, jehož kult a mýty pocházejí z okolí dolnoegyptského Onu (také Iunu, řecky Héliopolis). Hlavní legendu přestavoval Usirovský mýtus. Zobrazována byla v podobě krásné mladé ženy s korunou v podobě trůnu (přepis jejího jména znamená trůn), později, kdy její kult částečně splynul s uctíváním Hathory také s rohy nebeské krávy, mezi nimiž je sluneční kotouč. Občas bývá zobrazena i v podobě jestřába. Časté bývá také vyobrazení Eset s malým Horem na klíně.

Eset v sobě zosobňovala důležité ženské ideály. Byla krásná, chytrá až mazaná, věrná, ušlechtilá, měla silný mateřský cit a prokázala odvahu i vytrvalost. Byla nadána kouzelnou mocí, kterou využívala především ke konání dobrých skutků a také léčitelství. Byla nazývána Velkou matkou, jako matka Hora se stala v přeneseném smyslu matkou rodu všech faraonů. Jako manželka Usira hrála důležitou úlohu v královských pohřebních obřadech.

Vrcholu její kult dosáhl v období prvních Ptolemaiovců. Z této doby pochází i známý chrám Pilae (Pilak). Koncem 5. stol. př.n.l. se její kult rozšířil do Řecka a postupně byla pod jménem Isis uctívána v celém antickém světě. Řada prvků Isidina kultu se promítla i do křesťanství. Také vyznavači Isis procházeli při přijetí křtem a věřili ve znovuvzkříšení a posmrtný život (v souvislosti s Usirovským mýtem). Božská Trojice připomíná Eset, Usira a Hora. Velká obliba Isis se patrně projevila i v pozdějším uctívání Panny Marie, také často zobrazované s malým Ježíškem v náručí.