Anup – Ten, který je na místě balzamování. Anup byl odpradávna ochráncem pohřebišť a mrtvých. Byl bohem mumifikace a patronem balzamovačů. Podle legendy sám provedl vůbec první mumifikaci a to Usita (viz. Usirovský mýtus).

Podle nejstarších pramenů byl jedním ze synů slunečního boha Re. V období Střední říše, kdy kult Usira a Usirovské mýty nabyly významu a rozšířili se po celé zemi, byl začleněn do těchto mýtů. Měl být nemanželským synem Usira a jeho sestry Nebthet, byl kojen a vychován Esetou. Stal se ochráncem Esety a jejím pomocníkem při hledání kusů Usirova těla a jeho mumifikaci.

Postupně, jak se Anupův kult šířil prakticky do celého Egypta, vstřebával a splýval s místními pohřebními bohy. Měl nezastupitelnou úlohu v pohřebních rituálech. Anup vítal zesnulé a provázel je k obřadu vážení duší. Tohoto soudu se účastnili ještě Usire a Thovt. V období Nové říše byl spojován i s obřadem „otevírání úst“, který byl nezbytný pro započetí posmrtného života. Tím se stával i bohem naděje „Otvíračem cest“.

Anup byl zobrazován v podobě ležícího šakala, zpravidla černého, případně jako muž se šakalí hlavou. V pozdějších dobách v římské éře často i se psí hlavou. Také kněží, kteří prováděli balzamování, si brali šakalí masky, aby se tak přiblížili bohu.

Centrem Anupova kultu bylo Hornoegyptské město Sako, řecky Kynopolis (Město psa). Pro svou důležitost v pohřebních rituálech byl ale uctíván ve většině Egyptských měst.