Obnovení zapomenutého hesla

Založení nového účtu

Náboženství starého Egypta

Egyptské náboženství a bohové Egypta - základ

Náboženství starověkého Egypta bylo neobyčejně komplikované a procházelo neustálými změnami. Vyvíjelo se nepřetržitě po dobu přibližně 3 tisíc let a proměňovalo se při tom nejen v čase ale i v závislosti na místě. Významnou roli hrála zeměpisná poloha Egypta, kdy v těsném okolí řeky Nil vznikla velmi brzy kulturní krajina s rozvinutým zemědělstvím a vysokou koncentrací obyvatelstva. Navíc byl Egypt do značné míry a po dlouhou dobu nezávislý na okolních zemích, od kterých ho navíc oddělovala nehostinná poušť. To vedlo k vytvoření vlastní náboženské soustavy značně odlišné od okolních a v průběhu doby jen málo narušované cizími vlivy.

První náboženské kulty, které se rozvinuly v jednotlivých malých územíčkách ještě před sjednocením země, uctívaly především bohy v podobě zvířat. Každé město nebo území mělo svá božstva působící na zemi i bohy mrtvých. Tak jak se měnil význam jednotlivých měst, vedly se války nebo naopak uzavíraly pakty přátelství, měnil se i význam jednotlivých božstev. Někteří bohové ztráceli na oblibě, někteří se vzájemně prolínali a měnili se i jejich vlastnosti a sféry působnosti. Často spolu se vzrůstem důležitosti kultu určitého boha měnili jeho kněží dosavadní mýty a legendy a přizpůsobovali je tak, aby lépe odpovídaly současnému významu boha a také jejich mocenským a náboženským zájmům. Uctívání zvířat v předdynastickém období je archeologicky prokázáno. Pohřbívali například šakaly, gazely, psi nebo berany. Ještě v prvním období po sjednocení Egypta byli bohové znázorňováni převážně ve zvířecí podobě. V pozdějších obdobích se ustálila podoba bohů s lidským tělem a zvířecí hlavou.

Podoba jednotlivých božstev se proměňovala a měnily se i vlastnosti jim připisované, docházelo k slučování jednotlivých božských postav v jednu. Často se v souvislosti se vzrůstem moci některého města nebo územního celku povzneslo i místní božstvo. V souvislosti s tím neváhali místní kněží významně upravit i doprovodnou mytologii, aby lépe vyhovovala nové hierarchii, takže novější božstvo bylo vydáváno za boha stvořitele, syn za zploditele svého otce a podobně. Přesto celou historií Egypta od nejstarších dob až do konce Nové říše zůstávalo nezpochybněné pojetí královské moci. Faraon zároveň s korunou přijímal i božskou podstatu. Ačkoliv v oblasti správy státu, důležitosti jednotlivých kultů a také v boji o vliv světské moci kněžstvem docházelo k řadě dílčích změn, královská pozice byla neotřesitelná. V egyptské mytologii byla královská moc podpořena především kulty Eset, Usira a Hora. Faraon byl prakticky živoucím Horem, po smrti splynul s Usirem.

Mýty a legendy

Z prvního období je známo také několik základních mýtů o stvoření země.

Mýtus o Ptahovi

V okolí Mennoferu (Memfidy) byl stvořitelem Ptah, který nejprve stvořil sám sebe a poté metodou myšlenky a slova ostatní bohy, města svatyně, lidstvo a vše ostatní. Ptah byl jedním z mála, který byl původně zobrazován s čistě lidské podobě. Teprve později splynul se Sokarem se sokolí podobou (Ptah-Sokar) a ještě později s Usirem (Ptah-Sokar-Usire).

Mýtus o Chnumovi

Podle jiného mýtu z oblasti jižního kataraktu, byl bohem stvořitelem Chnum, bůh zobrazovaný s beraní hlavou. Ten stvořil vesmír, bohy, lidi a zvířata na svém hrnčířském kruhu. Stavbě lidského těla věnoval velkou pozornost a později dohlížel na pokračování lidské rasy, práci i početí.

Usirovský mýtus

Další známý mýtus hovoří o vzniku božské rodiny. Sluneční bůh Atum nejprve stvořil sám sebe – vystoupil z vodstva Nun. Pak stvořil boha dechu Šu a bohyni vlhkosti Tenuf. Šu oddělil zemi a nebe a tím vznikla bohyně Nut a bůh Gebe. Gebe a Nut měli dva syny – Usira a Sutecha a také dvě dcery Eset a Nebthet. Eset se stala manželkou Usira a společně vládli Dolnímu Egyptu. Usir naučil své poddané obdělávat půdu, stavět a hospodařit. Vydal zákony, naučil je rozlišovat dobro a zlo a jeho země vzkvétala. To mu velmi záviděl jeho bratr Sutech, vládce Horního Egypta, který správě své země nevěnoval zdaleka takovou pozornost, a země byla chudá. Opakovaně usiloval Usirovi o život, jeho plány však včas odhalila a překazila Eset. Nakonec ale použil lsti, zavraždil Usira a jeho tělo vhodil do vod Nilu. To bylo podle tehdejší víry velmi zlé, neboť by to zabránilo jeho Ka v posmrtném životě. Eset tělo našla a spolu s Nebthet schovala. Sutech je však objevil a rozsekal na kusy, které zakopal na různých místech celého království. Aby mohla tělo svého manžela pochovat, požádala Eset o pomoc Anupa. Ten části Usirova těla našel, složil a nabalzamoval. Eset se snesla na Usirovo tělo v podobě holubice a počala tak boha Hora. Sutech jí dále pronásledoval. Eset se ukryla v bažinách delty Dolního Egypta, kde porodila. Horus poté, co dospěl, rozhodl se pomstít svého otce a bojoval se Sutechem. Oba soupeři byli v boji zraněni. Hor ztratil oko, Sutech přišel o varlata. Jejich spor ukončil bůh Thovt, který je přiměl předstoupit před božský soud. Soud se přiklonil na stranu Hora a Sutech mu musel vrátit oko. Oko daroval Horus jako první oběť svému otci Usirovi a umožnil posmrtný život jeho duchu. Horovi pak připadlo pozemské království Dolního i Horního Egypta. Usire se stal vládcem říše mrtvých (západní říše). Eset chránila Hora až do doby, než byl uznán právoplatným panovníkem Egypta. Poté odešla za svým manželem Usirem do říše mrtvých. Moc Sutechova kultu byla potlačena a Sutechovy byly připsány vlastnosti boha zla.

Doklady a záznamy o bozích

Bohužel velké množství záznamů o egyptském náboženství i historii bylo zcela zničeno při požáru Alexandrijské knihovny. Záznamy uchovávané v chrámech zase zpravidla nepřečkaly přechod země ke křesťanství.

Popis jednotlivých egyprtských bohů

základní popisy těch nejdůležitějších bohů najdete v katalogu objektů po levé starně nebo na odkazu pod Bohové a náboženství .